O nás - Sportovní potápěči Kladno

 

Oficiální založení klubu se datuje od roku 1960, kdy pod patronací Svazarmu vznikl potápěčský klub s názvem „KLAPOT“ (Kladenští potápěči), založený průkopníky potápění na Kladně.

Historie potápění na Kladně však začala mnohem dříve. Těsně po 2 sv. válce, kdy se tomuto sportu začala věnovat parta mladých kluků, ovlivněná filmy a knihami Hanse Hasse. Tento průkopník nezávislého potápění, ještě před Costeauem, otevřel divákům svými filmy netušenou nádheru korálových moří. Právě těmito filmy tak ovlivnil většinu našich prvních potápěčů.

Takovým prvním, který byl filmy Hanse Haase ovlivněn a začal se potápění věnovat byl Vlastimil Hrůza. Ten se také nejvíce zasloužil o výrobu potápěčského vybavení, v té době, dostupného materiálu. Vzhledem ke skutečnosti, že potápění vznikalo v naší zemi ve společenském systému, který komunikaci se zeměmi odlišného společenského systému omezoval jen na nezbytné minimum, když u nás bylo potápění ještě v plenkách, byly tyto začátky velmi těžké. Vybavení se získávalo velmi těžko. Většinou se vyrábělo doma na koleně podle získaných podkladů z časopisů. Tam se tehdy objevily i návody k výrobě potápěčské masky z pryžového dětského kbelíčku a dýchací trubice z novodurové trubky.

První pokusy se zhotovenými potápěčskými maskami se odehrávaly v nádržích dolu Zápotocký v Kladně. Byly zhotoveny ze starých plynových masek. Také se objevily masky zhotovené z duše z auta.

Vznikala zde potřeba se organizovat a předávat si zkušenosti z vývoje potápěčského vybavení. Hledaly se lokality, kam se jezdilo ve volném čase toto vybavení zkoušet. Též armáda po vzoru zahraničních, potřebovala mít specialisty - potápěče. Z tohoto důvodu bylo organizování a zakládání potápěčských klubů SVAZARMEM podporováno.

Mezi těmi, kteří stáli u zrodu potápěčského klubu na Kladně byli učitel Rudovský, Karel Herget, Karel Vokoun, Karel Koula, Zdenka Hrůzová, Pěšák, Trnka a jiní, ale ty po krátké době opustilo nadšení pro věc a z klubu odešli. Technika byla však stále velmi nedostupná, stále se vyráběla po domácku. Sice se občas podařilo něco do Československa dovézt ze zahraničí, ale bylo toho žalostně málo.

Největší zásluhu na vybavení kladenských potápěčů měl bezesporu Vlastimil Hrůza, který začal na Kladně v závodě Kablo vyrábět první gumové masky na vlastnoručně zhotovené formě. Nejprve byla plechová, později kovová. Neustálými pokusy masky vylepšoval a zdokonaloval, tak aby lépe seděly a neteklo do nich. Později již vyráběl masky s drážkou pro sklo. Též začal v závodě Kablo, kde byl zaměstnán, na lisech na opravu kabelů lisovat první ploutve bez paty, s páskem. Forma na ploutve byla zhotovena ve slévárně Tauber. Ploutve byly universální, bez ohledu na velikost nohy. Mezitím stále pomalými krůčky postupoval dopředu vývoj ostatního potápěčského vybavení. Začaly se lepit první neoprény, zhotovovat první automatiky z dýchacích přístrojů pilotů.

V začátku klub svojí činnost provozoval pod patronací závodu Kablo Kladno, který činnost potápěčů podporoval a umožnil jim družbu s potápěči z NDR. Ti zakoupili pro kladenské potápěče první potápěcí přístroj Dragger. Na oplátku jim kladeňáci sehnali motor motocyklu Jawa. S tímto přístrojem se mohlo potápět do maximální hloubky 15 metrů. Přesto to byl ale obrovský pokrok v rozvoji potápění na Kladně.

V pozdějších letech přešel klub pod patronát Poldi Kladno. Pro činnost klubu to byla zásadní změna. Zde získali potápěči velkou podporu, zejména se o to zasloužil pan Opolzer ze závodní rady Poldi. Klub se přejmenoval na Sportovní potápěče Poldi Kladno a získal svoji první klubovnu. Tam měli možnost trénovat na nově otevřeném kladenském bazénu. Na oplátku bazén pravidelně čistili. Také prováděli čištění a údržbu chladících zařízení, za pomoci potápěčské techniky, přímo v závodě Poldi. Veškeré náklady spojené s jejím provozem byl hrazen závodem Poldi, ten i financoval náklady spojené s výcvikem.

Lokality si potápěči vyhledávali sami, některé lokality byly poskytovány armádou, jak již bylo uvedeno na výcvik branců - potápěčů. Oblíbené bylo potápění na přehradách a na různých lomech. Mezi nejznámější patří lom u Hříměždic, kde se potápěl snad každý potápěč v Čechách, hlavně ti dříve narození.

Lom sloužil jako výcviková základna vojenským potápěčům, ale i potápěčům Svazarmu, pro bezpečný přístup z mola do vody. V lomu se prováděl výcvik adeptů a zkoušky mladých potápěčů, při kterých se scházely potápěčské kluby z různých krajů. Probíhaly zde různé soutěže. Nezapomenutelná byla soutěž o plaketu "Kapitána Nema". Byl to takový podvodní karneval. Pro kladeňáky to byla prestižní záležitost. Do zahraničí se jezdilo zejména do bývalé NDR a ti šťastnější se dostali k moři do bývalé Jugoslávie.

 

                                                                        V Kladně dne 5.7.2012